Prevence utonutí dětí + první pomoc dítěti při topení

topení dětíBlíží se nám čas prázdnin a s ním je spojeno i časté koupání nejen našich dětí. Základem je mít své děti pod dozorem a v žádném případě se jen nespoléhat na plavecké pomůcky jako je kruh, rukávky, plavecké nudle, apod. Děti bývají i nečekaně šikovné a mohou si je sundat, rozepnout, rozšněrovat nebo z kruhu vyklouznout. U moře navíc může znenadání přijít velká vlna a např. dětem podtrhnout nohy.

Mějte na paměti, že Vaše dítě se může bez vašeho dozoru utopit i v mělkém bazénku na zahradě.

Prevence utonutí!

Mějte své děti pod stálým dohledem. Neskákejte do vody, kterou neznáte (hrozí úrazy), nepřeceňujte své síly, neskákejte do vody rozehřátí a uřícení (vstupujte do vody postupně). Obecně by se dalo říci, „nefrajeřte“ a buďte rozvážní.

Možná některé z Vás překvapím, když napíši, že se dá utonout i na souši. Proto se tonutí rozděluje na dva druhy:

Tonutí vlhké: V tomto případě dochází k vdechnutí vody do plic. Sladká voda se zde poměrně rychle vstřebává. Pokud se však do plic dostane voda slaná, červené krvinky mají snahu slanost ředit a vypouští do plic další vodu, následně pak dochází k otoku plic. Tonutí ve slané vodě je mnohem horší a progresivnější! 
Tonutí suché: Do plic se žádná voda nedostane, ale dochází k reflexnímu stažení (křeči) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát např. při ponoření hlavy pod vodu.

První pomoc při topení!

Ihned voláme ZZS, nejlépe ještě v okamžiku před zahajováním vytahování z vody (pokud je to možné). Při vytahování tonoucího dítěte musíme být obzvlášť opatrní a tuto činnost raději přenechat zkušenému plavčíkovi, popř. vodnímu záchranáři. Mějte na paměti, že postižený se snaží čehokoliv zachytnout a mohl by Vás tak stáhnout s sebou dolů pod vodu. Laikům se proto v případě topení větších dětí a dospělých často doporučuje počkat v blízkosti tonoucího a teprve poté, co upadne do bezvědomí, vytáhnout ho na břeh. Po vytažení z vody může být dítě, ale i dospělý, již značně promodralé, může mít zduřelé rty a ušní boltce.

Na břehu je důležitá okamžitá resuscitace / umělé dýchání.  Mějte na paměti, že způsob záchranymusí odpovídat věku postiženého, tzn. poměr vdechů a popř. následného stlačení hrudníku je jiný u kojenců, malých dětí a u dospělých.

Dýchání z „úst do úst“ u kojenců: Vdechujeme vzduch pomalu současně do nosu i úst dítěte a sledujeme zvedání hrudníku. Hlavička musí být dále zakloněná a čelist předsunutá.
Dýchání z „úst do úst“ u větších dětí: Palcem a ukazováčkem jedné ruky stiskneme nos a pozvolna vdechujeme vzduch do úst dítěte. Hlava musí být zakloněná tak, aby bylo umožněno pronikání vzduchu do hrudníku, který se s naším dechem zvedá.

V případě, že není hmatatelný puls, provádí se vždy i nepřímá masáž srdce.

Nepřímá masáž srdce u kojenců: špičkami dvou našich prstů, které vložíme doprostřed a trochu níže pod bradavky.
Nepřímá masáž srdce u větších dětí: hranou dlaně v dolní hrudní kosti, u velkých děti (i dospělých) dlaněmi obou našich rukou v dolní polovině hrudní kosti.

Správný poměr vdechů a stlačení hrudníku při resuscitaci:

Novorozenci: 1 vdech a 3 stlačení
Kojenci a malé děti do 8 let věku: 2 vdechy a 30 stlačení
Větší děti a dospělí: 2 vdechy a 30 stlačení

Pozornost věnujte také ústní dutině. Zkontrolujte, jestli v ní nejsou překážky, které by bránily umělému dýchání (jako např. bláto, listí). Samotnou vodu z dýchacích cest se nepokoušíme vylévat, protože se velmi rychle vstřebává sama. Nezapomeňte taky na podchlazení! Vysvlečte postiženého z mokrých šatů a přikryjte ho něčím suchým, třeba dekou. Začne-li postižené dítě či dospělý spontánně dýchat, uložíme jej do stabilizované polohy na bok (tekutina z úst může sama vytékat), nohy má pokrčené v kolenou, hlavu v záklonu. Dolní paži zapažíme, horní paži hřbetem ruky pod ústa. Vyčkejte příjezdu sanitky.

Nejnovější články na Bizy-bee