Porodních bolestí se bojí většina žen. Věděli jste ale, že existují metody, jak tyto bolesti zmírnit a zároveň urychlit porod?

V tomto článku se dozvíte o 11 alternativních způsobech zmírnění porodních bolestí a množství dalších standardních postupů, jak snížit bolest při porodu.

Pokud máte s některými zkušenosti, nebo znáte další, podělte se o ně s námi formou přidání komentáře k tomuto článku.

Dnešní medicína nabízí hned několik metod, které pomáhají ženám zpříjemnit si první a druhou dobu porodní. Inspirujte se.

 

 

 

 

Obsah článku

  1. Alternativní polohy při porodu

    Vertikální poloha při porodu bývá považována za nejpřirozenější polohou při porodu, tj. porod ve stoje, vkleče, v podřepu a vsedě. V Evropě lékaři ale doporučují rodičce polohu horizontální, která je výhodná pro prevenci a ošetření rozsáhlých porodních poranění, ale obvykle prodlužuje vypuzovací dobu a porod je pro rodičku vyčerpávající i více bolestivý. I tak si většina žen během porodu instinktivně nachází pro sebe nejméně bolestivou a nejpohodlnější polohu.

    Proti poloze na zádech je namítáno, že není přirozená, že není využívána zemská gravitace jako porodní síla a že plod musí být vypuzován horizontálním směrem a zčásti i vzhůru, což prodlužuje vypuzovací dobu, je pro rodičku vyčerpávající a více bolestivé.

    Využití gravitační síly u porodu je tradičně udávaný omyl. Koeficient tření mezi plodem a porodními cestami je tak výrazný, že zemská gravitace nehraje vůbec žádnou roli.

    Zkušenosti mnoha porodnic, kde ženy rodí ve II. době porodní ve vertikálních polohách, ukazují na vyšší nárůst porodních poranění konečníku.

    Je možné nalézt rozumný kompromis? Zdá se, že ano. V I. době porodní by žena měla být ve vertikální poloze nebo i vleže, ale na boku, a pokud možno se vyhnout poloze na zádech. Druhá doba může probíhat vleže na boku nebo v polosedě. Odstraní se nepříznivé vlivy polohy na zádech, a přitom oblast rodidel zůstává viditelná a přístupná jak vyšetření, tak prevenci velkých porodních poranění ženy.

    Při volbě porodní polohy ve II. době porodní platí snad více než jindy individuální přístup ke každé ženě. Za porodu si žena instinktivně nachází pro ni nejméně bolestivou a nejpohodlnější polohu. A ta ve většině případů nebývá přísně vertikální.

  2. Hydroanalgezie

    Hydroanalgezie vychází z relaxačních účinků vody na tělo. Voda nadlehčuje tělo a ulevuje bolesti, stresu, napětí a nepříjemným pocitům. Žena se tak lépe uvolní, což přispívá k rychlejšímu a snazšímu otevírání porodních cest. Během porodu se využívají tři základní metody hydroanalgezie, a to relaxační koupel, porod do vody a intradermální injekce sterilní vodou.Vana

    1. Relaxační koupel (water baths)

    Rodička využívá v průběhu porodu většinou intermitentně vodní lázeň ve speciální vaně. Vlastní porod dítěte nakonec probíhá v nevodním prostředí.

    Výhody: příjemný pocit a nadlehčování rodičky při změně polohy. Udává se zvýšená psychická i somatická relaxace. Koupel navozuje i analgezii, jejíž mechanismus účinku je stejný jako u transkutánní elektrické nervové stimulace (TENS).

    Nevýhody: při relaxační koupeli lze jen s komplikacemi použít CTG (přichází v úvahu pouze telemetrické sledování), je kontraindikována současná aplikace epidurální analgezie (riziko infekce – pokud se ale použije vůči vodě odolná náplast, není nutno na tuto okolnost brát zřetel), TENS (elektrický přístroj) i aplikace sedativ (riziko hypotenze).

    Kontraindikace: diabetes, placenta praevia a všechny krvácivé stavy, dále kardiopatie, hepatitis a HIV matky. Teplá voda způsobuje zvýšené prokrvení kůže a např. u preeklampsie hrozí hypoperfúze uteroplacentární jednotky.

    Metoda relaxační koupele je určena pouze pro fyziologické porody.

    2. Porody do vody (water birth)

    Tento způsob je svými zastánci nepravdivě udáván za “přirozenější”, a to přesto, že ani primitivní lidé jej nikdy nepoužívali. Rodička prožívá ve vodě nejen I. dobu porodní, ale ve vodě rodí i dítě.

    Výhody: udává se opět zvýšená relaxace porodních cest, analgezie a s tím spojené zkrácení I. a II. porodní doby.

    Nevýhody: dosud stále chybějí objektivní důkazy o prospěšnosti metody zejména z hlediska mateřské a perinatální mortality a morbidity. Metoda je technicky náročná: speciální vana s protiskluzným povrchem, se zařízením pro rychlé napuštění a rychlé vypuštění vody, s regulací teploty vody. Nezbytnou nutnost představují hygienická opatření a kritéria, obtíží zůstává sledování intrauterinního stavu plodu. Peripartální riziko představuje mateřská i novorozenecká infekce, embolie vody u matky, hypoxie plodu a aspirace vody novorozencem.

    Kontraindikace: jsou shodné jako u relaxační koupele.

    Často je kritizována časová náročnost při přechodu do nevodního prostředí při indikaci operačního ukončení (zejména ve II. době porodní). Pro velmi slabý analgetický účinek se zdůrazňují i nesplněná očekávání žen.

    Česká gynekologická a porodnická společnost J. E. Purkyně prostřednictvím své Sekce perinatální medicíny stanovila v roce 1998 přesné podmínky, za kterých lze v České republice akceptovat vedení porodu ve vodě.

    3. Intradermální obstřiky vodou (water blocks)

    Tato technika spočívá v intradermálním podání vody do oblasti okolo os sacrum (většinou 4 pupence cca 0,1 ml sterilní vody). Úleva nastupuje zhruba za 30 s. Nastává zejména snížení sakrálních bolestí. Mechanismus účinku je daný redukcí transmise bolestivých impulsů, které směřují do CNS. Aplikace čisté vody je velmi bolestivá (hrozí až útlum děložní činnosti), proto se nahrazuje fyziologickým roztokem nebo např. trimekainem. Proceduru je možné opakovat.

    Výhody: jednoduchá a laciná metoda. Může ji provádět porodní asistentka.

    Nevýhody: nízká analgetická efektivita.

  3. Audioanalgezie

    Audioanalgezie využívá přístrojově vytvořený šum potlačující pocit bolesti změnou aktivity v mozkové kůře. Pokud není v porodnici k dispozici potřebné přístrojové vybavení, může žena použít vlastní relaxační hudbu.

    Klasická audioanalgezie představuje přenos tzv. bílého šumu, který žena během porodu poslouchá ze sluchátek. Šum je složen z množství různofrekvenčních zvuků, které po sumaci připomínají zvuk zurčící vody. Rodička si audiotechniku sama kontroluje a ovládá. Během děložní kontrakce si může podle svých pocitů zesilovat nebo zeslabovat intenzitu zvuku.Hudba

    Tato nefarmakologická metoda představuje formu distrakční terapie a je pro matku a plod zcela neškodná. Vedle porodnictví je někdy využívána i ve stomatologii. Její nevýhodou je nízký analgetický účinek. Je popisována jako doplněk systémové analgezie, přičítá se jí nižší spotřeba systémově podaných analgetik. Audioanalgezii lze modifikovat. V předporodní přípravě se ženám k porodu navrhne podání oblíbené hudby z vlastních audiokazet. Další možností je podání speciálních hudebních motivů a kompozic, které mají psychický, relaxační účinek. Relaxační hudba je vhodný doplněk pro všechny ostatní druhy metod porodnické analgezie, včetně epidurální. Velkou výhodu představuje audionalgezie v případě neuroaxiálních metod porodnické anestezie. Operantka, která je během výkonu v bdělém stavu, není rušena hlasy a zvuky na operačním sále.

  4. Imaginace

    Účelem imaginace při porodu je přivést ženu na jiné, pozitivní vlny. Využívá se několika způsoby. Klasickým případem je představa velkého pytle naplněného spoustou stahů. Rodička si musí uvědomit, že se během porodu jejich počet nezvýší a s každým dalším stahem se pytel o něco zmenší.

  5. Předporodní psychická příprava

    Existuje hned několik metod, které se zabývají psychickou přípravou na porod. Mezi ně patří například metoda psychoprofylaxe, jejímž principem je hypnóza. Příprava by měla zahrnovat šest sezení v období mezi 36. a 38. týdnem těhotenství. Rodička se dozví informace o porodu, naučí se jak správně prodýchávat kontrakce a cviky proti bolestem.

    Další užitečným tipem je přirozený porod podle Dick-Readovy metody. Základem této metody je narušení kruhu úzkosti a napětí. Úzkost aktivuje synaptický nervový systém, který vede k napětí v dolní části dělohy a jehož důsledkem je bolest. Tato metoda využívá tří druhů dýchání pro jednotlivé fáze porodu. více informací o Dick-Readově metodě...

    Principem další metody, Lamazovy varianty psychoprofylaxe, je osvojení povrchního dýchání, což umožňuje využít takzvanou neuromuskulární výchovu. Od rodičky se očekává, že se před porodem naučí konkrétní postupy a celý proces porodu bude kontrolovat její mozková kůra.
    více informací o Lamazově metodě...

    Více informací o předporodní přípravě...

  6. Aromaterapie a masáže při porodu

    Aromaterapie je založena na účinku éterických olejů a využívá čisté rostlinné extrakty. Princip spočívá v působení vonných látek a jejich směsí přes čichový orgán na mozková centra, která jsou zodpovědná za vznik emocí a citových prožitků. Při porodu se využívá formou masáže a inhalace. Aromaterapie má za úkol rodičku psychicky a fyzicky uvolnit. České porodnice tuto metodu běžně využívají a nabízejí nastávajícím maminkám.

  7. Akupunktura a akupresura při porodu

    Princip akupunktury a akupresury při porodu spočívá v uvolňování vlastních endorfinů a enkefalinů v organismu, čímž se přímo ovlivňuje přenos bolesti. Analgetická účinnost této metody se potvrdila u pěti až pětadvaceti procent rodiček. V České republice akupunktura a akupresura zatím nepatří k obvyklým prostředkům pro mírnění těhotenských a porodních obtíží. Základním problémem je nedostatek odborných znalostí a fakt, že tato metoda není hrazena pojišťovnou.
    Více informací o akupunktuře při porodu...

  8. Hypnóza při porodu

    Hypnóza je metoda založená na kombinaci silné sugesce a distrakce. Podstatné je, aby rodička zapomněla na bolest a zaměřila se na jiný, příjemnější zážitek. Hypnóza je časově náročná, vyžaduje senzitivní ženu a musí být vedena pod dohledem zkušeného hypnotizéra. Účinnost této metody při porodu se uvádí u pětadvaceti procent rodiček.

  9. Elektroanalgezie (TENS)

    Elektroalangezie využívá elektrických stimulů do 40 mA na kůži po stranách páteře, dolní hrudní a horní bederní. Metoda TENS je vhodná zejména při křížových bolestech během porodu.

    Použití elektrické nervové stimulace jako prostředku pro mírnění bolestí publikoval Melzak v roce 1965 a účinek této metody dával do souvislosti s tzv. vrátkovou teorií bolesti (viz kap. Anatomie a fyziologie porodní bolesti, obr. 1-4). Stimulace tenkých vláken Ad a C “otvírá” vrátka a zvýší centrální transmisi na synapsích, zatímco stimulace tlustých vláken Ab “uzavírá” vrátka a inhibuje transmisi na synapsích. Existuje představa, že periferní nervová stimulace aktivuje silná nervová vlákna, a tím nastává inhibice transmise bolestivých impulsů.

    Pro porodní analgezii se používají elektrody, které jsou v oblasti beder přichyceny pomocí náplastí v místech, kde aferentní nervy vstupují do míchy. Elektrody se lepí párově, a to v oblasti Th10–L1 pro I. dobu porodní a dále na úrovni S2–S4 pro II. dobu porodní.

    Přístroje pro TENS vyrábějí stejnosměrné proudové pulsy pravoúhlého tvaru, frekvence činí 4–150 Hz s intenzitou mezi 0 a 55 mA. Pro porod je doporučená frekvence 40–89 Hz. Rodička si stimulaci sama ovládá v souladu s děložními kontrakcemi. Při elektrické stimulaci rodička v místě umístění elektrod pociťuje kožní senzace (příjemné brnění). Podle zkušeností většiny autorů činí průměrné hodnoty intenzity proudu během kontrakcí 25–40 mA a mezi kontrakcemi 5–10 mA. Nevýhoda elektrické stimulace vyplývá z vlastního principu metody, neboť zejména sakrální stimulace negativně ovlivňuje CTG sledování srdeční akce plodu.

    Podle literárních údajů po podání TENS pociťuje úlevu 40–80 % rodiček, stupeň analgetické efektivity se různí od velmi dobré až po nedostatečnou, a to s ohledem na obtížnou kvantifikaci analgezie. Často se udává, že TENS napomáhá redukovat potřebu jiných analgetik (pethidin). Největší úleva je popisována v oblasti zad, zatímco úleva od bolesti v oblasti suprapubické a perineální není tak výrazná. TENS je účinnější v I. době porodní než ve II. době porodní. Současně se připouští, že TENS navozuje efekt placeba, což bylo v klinických studiích potvrzeno (správně versus nesprávně naložené elektrody).

    Z technické stránky je třeba dodržovat velikost elektrod a zejména jejich přesné umístění na zádech.

    TENS je jednoduchá analgetická metoda, která spojuje psychologický i somatický účinek, napomáhá redukovat potřebu farmak. Tím, že je účinnější v I. době porodní, je možné TENS ve II. době porodní kombinovat s pudendální blokádou.

  10. Homeopatie

    Při porodu pomáhá homeopatie spíše na úrovni psychického vyladění než proti bolestem. Podstatné je, že pomáhá ženě pracovat s bolestí. Tato metoda vyžaduje zkušeného homeopata.

  11. Abdominální dekomprese

    Metodu v polovině 50. let v Jihoafrické republice popsal a zavedl O. S. Heyns. Principem abdominální dekomprese je aplikace negativního tlaku nad břichem rodičky. Ženu obepíná od dolních končetin až po hrudník neprodyšný vak. Nad břichem a pod bedry je umístěn krunýř, který oddaluje vak od těla. V krunýři je otvor pro kontrolu ozev a zařízení k odsávání vzduchu. V systému pod vakem se vytváří tlak až o 60 mmHg nižší než je tlak atmosferický. Vak přitlačuje hrudník a dolní končetiny, pod krunýřem se zvětšuje obvod břicha cca o 8 cm. Děloha se zvedá, vejčitý tvar se mění ve sférický, čímž se zesiluje dilatační efekt kontrakce na děložní branku, na mateřské straně se zvyšuje krevní zásobení nad oblastí placenty. Rodička v době kontrakce řídí v I. době porodní sama stupeň dekomprese. Nastává podstatná úleva bolesti, navozená pravděpodobně změnou krevní distribuce (odstranění aortokavální komprese), relaxací svalstva přední stěny břišní a oblasti bederní. Od užívání abdominální dekomprese se postupně ustoupilo, protože vyžaduje speciální aparaturu, která může u rodičky vytvářet psychické zábrany, metoda je časově náročná, vytváření podtlaku je hlučné, je znesnadněn přístup při vyšetřování a monitorování rodičky. Bylo prokázáno zvýšené prokrvení dělohy za kontrakce, ale nebylo věrohodně prokázáno některými zastánci metody zmiňované zvýšené IQ u dětí, které byly s užitím abdominální dekomprese porozeny.

    V České republice se v 60. letech teoreticky i prakticky metodě věnoval Antonín Doležal. Zkonstruoval dekompresní přístroj, se kterým určitou dobu pracoval na porodním sále Gynekologicko-porodnické kliniky Univerzity Karlovy v Praze.

    Dále Vám nabízím seznam dalších alternativních metod a konvenčních farmakologických analgezií.

    Dalším faktorem může být i přítomnost otce u porodu, které se ale budu věnovat v dalším článku.


Související články:

 

iDnes.cz: Před porodem neležte, bude vás méně bolet

Rh-faktor negativní a jeho vliv na těhotenství

Jak rozpoznat ovulaci?

Jak rozpoznat těhotenství?

Jak ovlivnit pohlaví dítěte před početím?

Jak vzniká vícečetné těhotenství

12 věcí, které Vám usnadní otěhotnění

Jak poznat mimoděložní těhotenství?

Mrkněte taky na...