Krátké pohádky pro děti

O drakovi, který měl rád brambory

Bylo jednou jedno království, a v tom království žili král a královna, a ti měli dceru - princeznu Amálku. Amálka byl krásná a hodná, a všichni ji měli moc rádi. Nejvíc ze všech ji měl rád zahradníkův syn Honza.

Tak si tak v poklidu žili, až jednou do království přiletěl drak. A jak už to tak bývá, přiletěl na hrad a řekl, že jestli mu do dvou dnů nedají k obědu princeznu, tak sežere všechny lidi v království. To už tak někdy bývá, že draci rádi žerou lidi, a ze všech nejradši princezny, protože ty jsou obzvláště sladké.

Číst dál...

O beránku Hrdinovi

beránek Hrdina Byl jednou jeden beránek, a tomu se všichni smáli, protože byl malý a neměl žádné rohy. Ostatní beránci se předháněli, kdo má větší rohy, vyskočí výš a rychleji běhá, ale s beránkem bez rohů si nikdo hrát nechtěl.

Jednoho dne napadl stádo oveček vlk. Všichni ti nafoukaní beránci s velikými rohy vzali nohy na ramena a nechali ovečky napospas vlkovi. Zůstal jen malý beránek bez rohů. Malý beránek sice neměl rohy, ale zato měl pořádně tvrdou hlavu a pro strach uděláno.

Beránek se rozběhl proti tomu zlému vlkovi, a nabral ho tím svým tvrdým čelem, jako když děláme berany berany duc, až vlka úplně povalil. Vlkovi se úplně zamotala hlava, klikatou cestou utíkal z paseky pryč a už se nikdy nevrátil.

"Sláva! Ať žije beránek Hrdina!," provolávaly ovečky beránkovi slávu. Od té doby malému beránkovi nikdo neřekl jinak než beránek Hrdina. Za rok dva i tomuto malému beránkovi narostly pořádné rohy a stal se vůdcem stáda oveček.

Číst dál...

O bobrovi Břéťovi

bobr BřéťaByl jednou jeden strašlivě líný bobr, který se jmenoval Břéťa. Zatímco ostatní bobři od jara do podzimu stavěli hráze a lovili ryby do zásoby, aby v zimě mohli v klidu spát, Břéťa se jen válel na kameni a chytal bronz.

Pilní bobři lovili v řece ryby a navlékali si je na proutky, aby pěkně uschly a vydržely ve spíži po celou zimu. To pak takový bobr, který se probudí hladový ze zimního spánku, jen sáhne po rybě do spíže, a může spát dál.

Když bobři říkali Břéťovi, že by si měl taky udělat nějaké zásoby ryb na zimu, aby pak neměl hlad, Břéťa vždy jen mávnul rukou, a řekl, že nemá čas, protože musí odpočívat.

A tak uplynulo jaro, léto i pozdim, a byla tu najednou zima. Všichni bobři zalezli do svých nor a uložili se k zimnímu spánku. I Břéťa se uložil ve své postýlce a spal. Netrvalo ale dlouho a probudil se hladem.

Číst dál...