Líbí se vám článek?
Thank you for rating this article.

dítě zlozvykKaždý rodič touží po dokonale vychovaném dítěti. Ne vždy však jsou chvíle, kdy na své děti můžeme být pyšní.

V případě, že se však chování našich dětí o něco vychýlí, jsme zklamaní a máme pocit marnosti. Jak reagovat na zlozvyky a neočekávané chování našich dětí?

 

 

 

Proč mají děti zlozvyky?

Děti se chovají různě. Některé dětské návyky jsou mnohdy až na pováženou, mohou být považovány za zlozvyky. Velmi často jsou ventilem zmírňujícím emocionální tlak. Děti se takto často chovají, když jsou ve stresu, unavené, nudí se nebo nejisté, pak volí své spolehlivé metody k vlastní úlevě.

K takovému chování patří například kousání nehtů, cucání prstů, šťourání v nose a další. Než se začneme zlobit, zamysleme se nad tím, proč to naše dítě dělá, co chování předcházelo. Je možné tomu v budoucnu zabránit?

Zbytečně nedramatizujme

Projevy dětského chování považované za zlozvyky mohou vést až k neuróze, ale to je pouze v ojedinělých případech. U většiny dětí zlozvyk časem vymizí. Děti samy zjistí, že podobné chování je na veřejnosti nemístné. Navíc je bude také zajímat, jak je vnímá okolí.

Nikdo v osmnácti letech necucá dudlík nebo se nedožaduje lahvičky s mlékem. Není od věci dítě upozornit, že se věc nedělá nebo se to nehodí. Důležité je zachovat chladnou hlavu a předejít cholerickým výbuchům, které mohou naopak případnou neurózu vypěstovat.

Důležitá jsou pravidla

Než zakazovat a přikazovat, zkuste svému dítěti vše vysvětlit. Neříkejte dítěti, že je čuně, ale vysvětlete, že například šťourání v nose na veřejnosti se prostě nedělá, protože to není hezké ani hygienické.

Ze začátku je důležité stanovit si pravidlo, že se odebere do soukromí. Stejně to tak můžete dělat i v ostatních případech, jako je kousání nehtů a další. Velmi důležité je děti chválit v případě i malého zlepšení. Jestliže bude dítě ochotně spolupracovat na odbourávání zlozvyku, pak je na místě i nějaká odměna.

Odborníci nejsou na místě

Ke každému věku patří některé rysy chování. V případě, že se věku dítěte takové chování nevymyká, pak stačí být trpěliví. Není nutné hned s dítětem běžet k psychologovi a vše zveličovat. Dítě by mohlo mít zbytečně pocit, že je s ním něco v nepořádku.

Jestliže si nejste jisti správným postupem, pak se individuálně bez přítomnosti dítěte s odborníkem poraďte. Nejlepší je vždy být svému dítěti dobrým příkladem.

Nejnovější články na Bizy-bee